|
V článku nadepsaném 9/2016 se věnujeme třem tématům: Text ke stažení: SPO-2016-09-informace-odpovedi.docx
Dotaz: „Jsem nevidomý držitel průkazu ZTP/P, vlastním i evropský parkovací průkaz. Požádal jsem nedávno svého známého, aby mě i s mým vodicím psem dovezl jeho autem na dovolenou. Známý se mě ptal, jestli můžeme použít i dálnici, ačkoli on sám nemá zakoupenu dálniční známku. Chtěl bych vědět, jak to v tomto případě je.“ Problematice evropského parkovacího průkazu pro osoby se zdravotním postižením a osvobození od poplatku za užití zpoplatněných komunikací (dále „dálničního poplatku“ jsme se naposledy věnovali v článku 6/2013, takže od té doby už uplynul poměrně dlouhý čas, a tudíž může být prospěšné si některé aspekty zopakovat. Místo obvyklých „dlouhosáhlých“ výkladů však tentokrát přistoupím rovnou k odpovědi na položený dotaz; koho by zajímala problematika podrobněji, může si článek najít ve veřejně dostupném webovém archivu časopisu Zora na adrese: http://archiv.sons.cz/zora/text/ Pro toho, komu by se nechtělo archiv prohledávat, vkládám poněkud delší odkaz vedoucí přímo na konkrétní článek:
http://archiv.sons.cz/zora/text/index.php?id_casopis=zora1312&show_clanek=26057&filtr_casopis=zora&filtr_rok=2013 Ale dost už bylo všech „http“, zde je jasná odpověď: Bezplatné užití dálnice bez dálniční známky, veze-li vás známý jeho autem, není v souladu s právním řádem, a to ani tehdy, když máte průkaz ZTP nebo ZTP/P ani když máte parkovací průkaz. Zákon o pozemních komunikacích (z. č. 13/1997 Sb., v platném znění) v ustanovení § 20a odst. 1 písm. h) stanoví, že od poplatku jsou osvobozena: Vozidla přepravující těžce zdravotně postižené občany, kteří jsou podle zvláštního právního předpisu držiteli průkazu ZTP, s výjimkou postižených úplnou nebo praktickou hluchotou, nebo průkazu ZTP/P, pokud držitelem silničního motorového vozidla je postižená osoba sama nebo osoba jí blízká. Z této téměř doslovné citace zákona tedy plyne následující:- Osvobození od dálničního poplatku nesouvisí s evropským parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením, ale je vázáno na průkaz ZTP nebo ZTP/P.
- Využít toto osvobození je možné jedině tehdy, pokud držitelem vozidla je buď sám držitel průkazu ZTP či ZTP/P, může být jeho vlastníkem či provozovatelem nebo je držitelem vozidla osoba držiteli průkazu blízká. Výčet osob, které se považují za osoby blízké jsme již v našich článcích taktéž několikrát uváděli, ale zopakování ustanovení § 22 odst. 1 „nového“ občanského zákoníku jistě nemůže uškodit, tedy:
- „Osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen „partner“);
- jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.
- Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.“
- Ve vozidle, které jede po dálnici bez platné dálniční známky, musí být držitel průkazu ZTP či ZTP/P přítomen.
Z uvedeného lze tedy dovodit, že pokud by držitele průkazu ZTP vezl například tchán, může jet bez dálniční známky, protože se jedná o osobu sešvagřenou. Zpět na začátek.
Dotaz: „Jsem poživatelem invalidního důchodu pro invaliditu I. stupně, jak dlouho mi může být vypláceno nemocenské?“ Podpůrčí dobou při dočasné pracovní neschopnosti jsme se již v našich článcích také zabývali, pro odpověď na tento dotaz je podstatné, že tazatel není poživatelem ani starobního důchodu ani invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně; u těchto pojištěnců (důchodců) totiž platí zvláštní pravidla pro délku jejich podpůrčí doby uvedená v ustanovení § 28 zákona o nemocenském pojištění. Ta v těchto případech trvá „pouze“ 70 kalendářních dní, nejdéle však do dne, jímž skončila pro zaměstnance doba zaměstnání nebo pro OSVČ doba jejího pojištění. Tato doba sedmdesáti dnů se začíná počítat od 15. dne dočasné pracovní neschopnosti; po první tři dny nemocnému pojištěnci nenáleží žádná dávka, od 4. do 14. dne mu vyplácí náhradu mzdy nebo platu zaměstnavatel. Náš tazatel však bude mít nárok na “klasickou” podpůrčí dobu v délce 380 dní, tentokrát počítané ode dne uznání pracovní neschopnosti. Po uplynutí tohoto období lze nemocenské čerpat již jen po podání žádosti pojištěnce o prodloužení podpůrčí doby a kladného rozhodnutí lékaře orgánu nemocenského pojištění, tedy lékaře okresní správy sociálního zabezpečení. Tato žádost musí být pochopitelně doložena zprávou o zdravotním stavu žadatele, z níž musí vyplývat, že lze očekávat, že pojištěnec v krátké době, nejdéle však po uplynutí dalších 350 kalendářních dní od uplynutí původní podpůrčí doby nabude pracovní schopnosti. Zpět na začátek.
Dotaz: “Chystám se koupit si byt do osobního vlastnictví, součástí kupního procesu je úschova peněz u advokáta. Nebylo by lepší využít v tomto případě služeb notáře? V čem se vůbec advokát a notář liší?“ Začněme napřed tím, co mají advokát a notář společného. Jedná se o dvě povolání (profese), které může vykonávat pouze osoba s vysokoškolským právnickým vzděláním, určitou praxí ve zvoleném oboru a po složení poměrně obtížných - jeden advokátních a druhý notářských zkoušek. Lze říci, že oba jsou zde od toho, aby poskytovali lidem právní pomoc v určitých situacích. Zásadní rozdíl mezi notářem a advokátem tkví však v tom, že zatímco advokát hájí zájmy svého klienta, tedy toho, kdo si advokáta vybral, a obvykle mu za jeho služby také platí, notář je naproti tomu osobou pověřenou k výkonu notářských činností státem. Jak stanoví výslovně základní právní předpis, kterým se musí všichni notáři řídit, tedy notářský řád (z. č. 358/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů), v ustanovení § 2 větě druhé:
“Notářskou činnost vykonává notář nestranně.“ Znamená to, že zatímco advokát je povinen bdít zejména nad právy toho, kdo si jej „najal“, notář je z titulu svého úřadu nucen jednat s maximální objektivitou. Na druhé straně notář nemůže např. vystupovat v roli obhájce v trestní věci, pokud by se tato přímo netýkala nějaké záležitosti, v níž předtím notář figuroval, jeho pole působnosti je poměrně značně omezeno. Opět ocitujme ustanovení § 2 notářského řádu, tentokrát větu první:
“Výkonem notářství se rozumí sepisování veřejných listin o právních jednáních, osvědčování právně významných skutečností a prohlášení, přijímání listin a peněz do notářské úschovy (dále jen „notářská činnost“).“ Dále notář působí jako soudní komisař v dědickém řízení, obecně může být nápomocen při správě majetku, může sepisovat soukromé listiny a zpracovávat právní rozbory. Z výše uvedeného lze již vyvodit odpověď na položený dotaz.Pokud by si advokáta zvolil sám tazatel (kupující), není patrně rozumného důvodu obávat se, že vše neproběhne v jeho zájmu. Pokud by si advokáta volil prodávající, a to prodávající, kterého kupující nezná a nezná ani zvoleného advokáta, je myslím na místě být nanejvýš obezřetný. Mohu-li si dovolit osobní doporučení, pak bych v tomto případě upřednostňoval úschovu notářskou, eventuálně bankovní u některé z renomovaných bank. To samozřejmě neznamená, že a priori platí, že by advokátská úschova v námi popsaném případě nemohla vést ke zcela hladkému a úspěšnému provedení celé koupě, ale jak jsem již uvedl, opatrnosti není nikdy dost. Na závěr ještě pro zajímavost uveďme, že zatímco počet advokátů v ČR závisí na tom, jak vysoká bude po jejich službách poptávka, tedy může jich být tolik, kolik se jich uživí, počet notářů je předem státem stanoven a ten, kdo se chce stát notářem, musí čekat do té doby, než se některý z existujících notářských úřadů uvolní. Zde platí tzv. numerus clausus. Zpět na začátek. Za Sociálně právní poradnu SONS ČR, z. s. Luboš Zajíc
|
