|
V „listopadové“ rubrice ze Sociálně právní poradny SONS se soustředíme na tato témata: Text ke stažení: SPO-2016-11-informace-odpovedi.docx
Informaci, že vláda schválila novelu nařízení upravujícího výši minimální mzdy, již pravděpodobně většina čtenářů zaznamenala. Proto jen ve stručnosti zopakujme, že s účinností od 1. ledna 2017 bude základní sazba minimální mzdy za celý pracovní úvazek (tedy 40 hodin týdně) činit 11 000 Kč a základní hodinová sazba 64 Kč. Stejně tak bylo mnohokrát sdělováno, že odpadá odlišování minimální mzdy vyplácené poživatelům invalidního důchodu a že tedy i pro tyto zaměstnance budou od začátku příštího roku platit zcela totožná pravidla, jako pro všechny ostatní. To aktuálně znamená, že pro „invalidní“ zaměstnance základní částka minimální mzdy stoupne o 1 700 Kč. Ne každý však ví, že kromě základní hodinové sazby a základní částky minimální mzdy obsahuje nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o jehož novele právě referujeme, i další částky a hodinové sazby tzv. zaručené mzdy. I tyto částky budou od 1. ledna vyšší. Nařízení – což platilo pochopitelně již před navrženou i schválenou novelou – rozděluje práce do osmi skupin, a to podle jejich složitosti, odpovědnosti a namáhavosti. Pro každou skupinu pak nařízení stanoví zvláštní částku, pod kterou odměna za práci odpovídající dané skupině nesmí klesnout. Pro zajímavost a milovníky čísel uvedu nyní částky ve všech osmi skupinách, přičemž před lomítkem bude uvedena nyní platná částka pro invalidní zaměstnance a za lomítkem úroveň zaručené mzdy, na niž se můžeme již brzy těšit: 9300/11000, 10300/12200, 11300/13400, 12500/14800, 13800/16400, 15300/18100, 16800/19900, 18600/22000.
Pro úplnost dodejme, že jde pochopitelně o údaje v Kč za měsíc. Z uvedených čísel jasně plyne, že (přinejmenším z hlediska některých zaměstnavatelů) nemusí jít o zvýšení úplně zanedbatelné. Vodítko, jak zařadit zaměstnancem prováděné práce do příslušné skupiny, obsahuje příloha předmětného nařízení. V ní je nejprve všech osm skupin obecně charakterizováno, poté jsou uvedeny příklady zařazení různých prací dle vybraných oborů. Tuto část článku snad můžeme uzavřít přáním, aby nynější opětovné sjednocení sazeb minimální i zaručené mzdy - pro všechny, bez rozdílu - tentokrát vydrželo podstatně déle, než při minulém pokusu. Zpět na začátek.
Z osvědčeného zdroje inspirace, jakému tématu se v naší rubrice věnovat, jsem získal impuls pro upozornění týkající se pravděpodobně spíše obyvatel venkova, jakkoli nelze vyloučit, že i městští občané mohou k vytápění svých obydlí užívat kotle na pevná paliva. Zákon o ochraně ovzduší (z. č. 201/2012 Sb.) totiž v § 17 odst. 1 písm. h) stanoví každému provozovateli spalovacího stacionárního zdroje mezi jinými povinnostmi i tuto: „provádět jednou za dva kalendářní roky prostřednictvím osoby, která byla proškolena výrobcem spalovacího stacionárního zdroje a má od něj udělené oprávnění k jeho instalaci, provozu a údržbě (dále jen „odborně způsobilá osoba“), kontrolu technického stavu a provozu spalovacího stacionárního zdroje na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, a předkládat na vyžádání obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností doklad o provedení této kontroly vystavený odborně způsobilou osobou potvrzující, že stacionární zdroj je instalován, provozován a udržován v souladu s pokyny výrobce a tímto zákonem.“ V přechodném ustanovení § 41 odst. 15 je pak stanoveno, že první kontrolu technického stavu a provozu zdroje je nutné provést nejpozději do 31. prosince 2016. Zprávu o provedené kontrole není potřeba nikam odesílat, nicméně je vhodné si ji dobře uschovat, protože může být požadována úřadem obce s rozšířenou působností. Pokuta za neprovedení požadované kontroly může být udělena až do výše 20 000 Kč. Když jsem zkoušel na webových stránkách najít cenové nabídky za provedení kontroly, našel jsem nabídky již od 500 až do 1 500 Kč, Tudíž je zjevné, že jsou tyto výdaje v porovnání s hrozící pokutou stále o dost příznivější. Zákon o ochraně ovzduší přinesl normu, která taktéž musí majitele kotlů na tuhá paliva začít zajímat. Kotle splňující podmínky první a druhé emisní třídy mohou být provozovány pouze 10 let od účinnosti zákona o ochraně ovzduší, tedy do září roku 2022. Poté již bude možné provozovat jen kotle na tuhá paliva splňující podmínky třetí emisní třídy. Zpět na začátek.
Dotaz: „Chystám se pronajmout si malý byt. Jeho majitel po mě žádá zaplatit před uzavřením nájemní smlouvy kauci ve výši 30 tisíc korun; může chtít tak vysokou částku?“ Výše částky, která může být pronajímatelem v souvislosti s uzavřením nájemní smlouvy po nájemci žádána, upravuje nový občanský zákoník (z. č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů) v ustanovení § 2254, a to takto: “Ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu, nesmí být jistota vyšší než šestinásobek měsíčního nájemného.” Z citovaného ustanovení je tedy patrné, že na položený dotaz nelze jednoznačně odpovědět bez znalosti skutečnosti, jak vysoké nájemné bude ve smlouvě dohodnuto. Zatímco předchozí občanský zákoník stanovil, že kauce, resp. zajištění nájmu nesmí přesahovat trojnásobek, nyní jde o šestinásobek. Dříve však šlo o trojnásobek měsíčního nájemného spolu se zálohami na služby spojené s užíváním bytu, dnes se jedná o šestinásobek čistého nájemného. Pokud tedy pronajímatel žádá kauci ve výši 30 000 Kč, muselo by čisté nájemné činit nejméně 5 tisíc Kč. Dotaz: „Jsem student a mám pronajatý dvoupokojový byt v Praze, ale nájemné je poměrně vysoké. Našel jsem kolegu, který by byl ochoten se mnou bydlet s tím, že bychom každý využívali jeden pokoj a kolega by mi přispíval na placení dohodnutého nájemného. Musím to hlásit majiteli? A co v případě, když s tím majitel nebude souhlasit?“ Nový občanský zákoník pro tuto situaci nabízí velmi elegantní řešení. Jde o tzv. podnájem části bytu upravený ustanovením § 2274: “Nájemce může dát třetí osobě do podnájmu část bytu, pokud v bytě sám trvale bydlí, i bez souhlasu pronajímatele. Ustanovení § 2272 se použije přiměřeně. Podmínky vyžadované tímto ustanovením jsou tedy následující: - nájemce musí v bytě trvale bydlet; to neznamená, že by zde musel být hlášen k trvalému pobytu. Dle renomovaného komentáře nového občanského zákoníku je trvalým bydlením míněn stav, kdy nájemce má v bytě své obydlí, tedy fakticky zde dlouhodobě uspokojuje své bytové potřeby;
- musí jít o podnájem toliko části bytu (tedy např. jednoho pokoje, kuchyně a příslušenství), nikoli bytu celého;
při splnění těchto podmínek může náš tazatel jeden pokoj svému kolegovi “podnajmout”. Musí však ještě splnit podmínky ustanovení § 2272, které mu přikazuje, aby majiteli bytu nejpozději do dvou měsíců, kdy se jeho kolega (podnájemce) do bytu nastěhuje, tuto skutečnost oznámil. A to i s tím, že se jeho kolega stal tazatelovým podnájemcem. Majitel však proti takovému postupu nemůže nic namítat, pochopitelně jen za předpokladu, že oba (tazatel i jeho kolega) neporušují pravidla stanovená pro běžné užívání bytu a také tehdy, nebydlí-li v bytě např. již příliš mnoho osob. Zpět na začátek. Za Sociálně právní poradnu SONS Praha Luboš Zajíc
|
