|
V minulém článku jsme psali o trvalém pobytu a doručovací adrese, což nás přivedlo k myšlence napsat několik informací o pravidlech samotného doručování. „Během rozhovoru s novinářem předseda jednoho soudu ukázal na objemnou publikaci obsahující asi 300 stran s tím, že je jen o doručování." Tento článek nemůže postihnout vše, co souvisí s doručováním, proto se zaměříme jen na doručování fyzickým osobám, které nejsou podnikateli. Takové osobě se v první řadě doručuje do datové schránky (o ní dále), pokud ji má zřízenu. Text ke stažení: SPO-2018-12-informace-odpovedi.docx
Zjednodušeně řečeno platí, že adresátu se doručuje na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou mu mají být doručovány písemnosti (viz minulý článek), a není-li taková adresa evidována, na adresu místa trvalého pobytu. Lze mu rovněž doručit na kterémkoliv jiném místě, na němž bude zastižen. Jestliže o to adresát požádá, doručuje se mu na jinou adresu nebo elektronickou adresu, kterou adresát příslušnému orgánu sdělil, nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci, zejména může-li to přispět k urychlení řízení. Tato adresa je pro dané řízení adresou pro doručování, změnu musí adresát samozřejmě oznámit. Další samozřejmostí je, že má-li adresát zástupce, doručuje se většinou jen tomuto zástupci, nejde-li o úkon, kde je nutná osobní účast účastníka řízení. S výjimkou insolvenčního řízení (kde je třeba se aktivně zajímat, co se ve věci děje nahlížením do internetového insolvenčního rejstříku) je nutné, aby se adresát vůbec dozvěděl, že mu soud nebo úřad něco doručuje, a to tím spíš, když žádnou písemnost nečeká. Nezastihne-li poštovní doručovatel adresáta osobně, slouží k tomu „oznámení o uložení zásilky / výzva k převzetí zásilky“, vhozené do schránky. Nedbá-li někdo o svoji poštovní schránku tak, aby byla správně označená a zabezpečená, jde to k jeho tíži. Důležité zásilky se doručují doporučeně do vlastních rukou adresáta a u těch nejdůležitějších je vyloučeno tzv. náhradní doručení, tj. může a musí je převzít jen adresát osobně. Jedná se například o platební rozkaz nebo trestní příkaz, tedy o rozhodnutí vydaná bez ústního projednání. Pokud se tak nestane, tyto typy rozhodnutí se ruší a nařizuje se jednání. U řady jiných zásilek (například u běžného soudního rozsudku) je ale už možné doručení tzv. fikcí, tj. předpokládá se, že adresát se o uložení dozvěděl a zásilku si v úložní době nevyzvedl. Za den doručení se pak považuje poslední den desetidenní úložní lhůty. V závislosti na pokynu odesílatele na obálce pak doručovatel písemnost buď vhodí do poštovní schránky adresáta nebo ji pošta vrátí zpět odesílateli. Toto řešení je vlastně obranou proti těm, kdo si myslí, že nepřebíráním zásilek na druhou stranu vyzrají. Je zřejmé, že role pošty respektive poštovního doručovatele je v tomto procesu velice důležitá. Je na doručovateli, zda na zásilku vyznačí: - „adresát nezastižen – oznámeno“ nebo
- „adresát na této adrese neznámý“ nebo
- „adresát se odstěhoval bez udání adresy“
Jestliže doručovatel svůj obvod zná a je poctivý, snad není třeba se obávat. Co když má ale třeba dovolenou a zastupuje ho brigádník? Z vlastní zkušenosti vím, že doručovatelka vícekrát omylem vhodila oznámení o uložení zásilky do jiné schránky v domě a ve své schránce jsem dokonce našla oznámení pro adresáta z vedlejšího domu. Jako všude může i zde zapracovat lidský faktor s velice nepříjemnými následky – fiktivním doručením důležité písemnosti, o které se přitom adresát vůbec nedozví. Naštěstí existuje prostředek k odstranění tvrdostí v případě fikce doručení. V soudním řízení na návrh účastníka rozhodne odesílající soud, že doručení je neúčinné, pokud se účastník nebo jeho zástupce nemohl z omluvitelného důvodu s písemností seznámit. Omluvitelným důvodem ale nemůže být, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje. Návrh je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy se s doručovanou písemností adresát seznámil nebo mohl seznámit. V návrhu musí být uveden den, kdy se účastník s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit, a označení důkazů, jimiž má být včasnost a důvodnost návrhu prokázána. Ve správním řízení je úprava podobná a nazývá se žádost o určení neplatnosti doručení nebo okamžiku doručení písemnosti. Zpět na začátek.
Výše popsaným problémům je možné předejít zřízením datové schránky, která podle mého názoru znamená značný komfort. Přesto ji řada lidí chtít z různých důvodů nebude - například v mém okolí ji má dobrovolně málokdo. Dovolte mi přesto podělit se o zkušenost běžného uživatele datové schránky. Datové schránky (dále DS) provozuje Česká pošta a zřízení je bezplatné. Je třeba na poště podat žádost a následně jsou žadateli doručeny přihlašovací údaje. Jedná se o tzv. ID schránky, což je sedmimístná kombinace písmen a přihlašovací jméno, což je šestimístná kombinace čísel a písmen. Uživatel si sám zvolí heslo. Pak už je jednoduché se po vyplnění CAPTCHA kódu do DS přihlásit. CAPTCHA kód je možné si přehrát i zvukem, takže je přístupný i pro nevidomé uživatele. Práce s DS je uživatelsky příjemná – má přehlednou grafiku, postup je v celku intuitivní a pro nevidomé uživatele se zkušeností s prací na internetu je webové rozhraní zvládnutelné. Zprávy se dají podobně jako při používání e-mailu posílat s přílohami. Nejběžnějším formátem příloh je PDF, jejich čitelnost screenreadery je pochopitelně různá, ale poměrně velké množství příloh dle našich zkušeností čitelných je. Zřízení DS není třeba nikomu hlásit, protože odesílatel její existenci ověřuje sám automaticky. Každý orgán veřejné moci je povinen doručovat občanu do DS, pokud ji má zřízenu. Naopak i když má občan DS, pokud nechce, nemusí přes ni nikomu psát. DS lze tedy využívat jen k přijímání písemností – ale pozor, výjimkou je opět insolvenční řízení a dále komunikace s finančním úřadem. Fyzická osoba, vlastnící datovou schránku by měla daňové přiznání podávat právě skrze ni. Dále je potřeba upozornit na velice důležitou věc: písemnosti jsou doručené okamžikem přihlášení do DS a jestliže se nepřihlásíte, jsou doručené uplynutím desetidenní lhůty od okamžiku odeslání odesílatelem. Tady už se opravdu nedá vymlouvat tradičním „přestěhoval jsem se“ nebo „nic jsem nedostal“. Dobrá věc je možnost nastavit si v DS notifikaci na e-mail zdarma nebo SMS zprávou na mobilní telefon za 3,- Kč, že v DS „přistála“ nová datová zpráva. Pak se zmenšuje riziko, že adresát případnou včasnou reakci na datovou zprávu zmešká. Používáním DS se ušetří na poštovném, protože za odeslání datové zprávy státnímu orgánu se nic neplatí. Ušetří se i na papírech a tonerech a k nezaplacení je ušetřený čas jinak strávený cestami na poštu a ve frontách. Je však třeba rozlišovat bezplatnou DATOVOU ZPRÁVU a placenou POŠTOVNÍ DATOVOU ZPRÁVU (PDZ). Datové zprávy, které si vyměňujete s orgány veřejné moci (soudy, úřady, exekutory, notáři, insolvenčními správci …), jsou v DS nastaveny automaticky a neplatí se za ně. Naproti tomu poštovní datové zprávy jsou určeny pro korespondenci se soukromými subjekty, jejich přijímání a odesílání je třeba si v DS nastavit a za odeslání se platí malý poplatek. Poštovní datovou zprávou se dá například odeslat předžalobní výzva firmě, která mi dluží, samozřejmě za předpokladu, že i tato firma má nastaveno přijímání poštovních datových zpráv. Určitou nevýhodou je nutnost tzv. konverze dokumentu. Někdy je nezbytné mít v ruce originál rozhodnutí s kulatým razítkem. Dříve mi v této podobě přišlo poštou. Teď si musím rozhodnutí v DS odeslat ke konverzi, vytisknout si o tom potvrzení a s ním se odebrat k poštovní přepážce na CZECH POINT, kde mi pošta rozhodnutí vytiskne a potvrdí, že jde o konvertovaný dokument, a to za 30,- Kč za jednu stranu. Naštěstí to příliš často dělat nemusím. Přijaté a odeslané zprávy jsou v DS uchovávány tři měsíce. Má-li uživatel zájem o delší dobu, musí zaplatit za tzv. datový trezor. Samozřejmě každou zprávu lze z DS odeslat na jakýkoliv e-mail nebo uložit. Celkově mohu říci, že datová schránka je pro mě velký přínos. Zpět na začátek.
Za Sociálně právní poradnu SONS
Václava Baudišová
|
